Energetická koncepce ČR? Od ničeho k ničemu….trestuhodné !

Každou chvíli slýcháváme od našich vlád ohledně energetické politiky ČR, že se pracuje na koncepci nebo koncepce byla schválená nebo již připravujeme to či ono k zajištění energe- tických potřeb našeho státu.

Vše mi více méně připadá jako blamáž. Nejdříve se vypíše tendr na dostavbu jaderné elek-trárny v Temelíně, aby se posléze zrušil. Poté se rozjede příprava na výběr dodavatele dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Roky se stráví diskuzemi, jak z tendru vyřadit Rusko a Čínu. Poté obhajujeme před částí Evropy vůbec existenci jaderné energetiky a kasáme se, že jsme dosáhli nějaké prolongace její existence. Nakonec v souvislosti s honbou za opatřeními v rámci Klimatického zákona (tedy za cíli tzv. evropské zelené dohody – Green Deal) se zavazujeme ještě zkrátit limity užívání uhlí pro výrobu elektrické energie na rok 2033, přičemž víme, že náhradu nemáme. Navíc diskutujeme o umístění jakýchsi komunálních jaderných reaktorů, které by situaci vyřešily. Nejsem v atomové energetice odborník, ale moc si to nedovedu představit. Tj. administrativní náročnost, rychlost jejich dodání, insta-laci, ochranu ani cenu.

Při návštěvě hnědouhelného dolu ČSA, který je jen jeden z několika dolů v severočeské uhelné pánvi, si člověk musí uvědomit, jak cenná je tato surovina a to v situaci, kdy energie jsou považovány za strategické a jejich cena vysoká. Ne nejsem zastáncem těžby za každou cenu, i když je zde třeba říci, že rekultivace těchto území se postupně daří. Na jedné straně se zde těží vysoce kvalitní hnědé uhlí, na druhé straně běhají zajíci, srnky a mufloni. Nicméně podle stávajících plánů vlády ČR má těžba pokračovat do roku 2026, kdy v těženém místě zbývá cca. 7,6 mil tun uhlí a další více než 750 mil tun má býti prakticky nenávratně rekulti-vováno. Zbývá tedy základní otázka: „Můžeme si to vůbec dovolit“. Odpověď by měla být jednoznačná: „Nemůžeme“. Místo toho uvažujeme, jak bude zajímavé, když na místě vznikne přírodní rezervace.

Ano, rozumím tomu, že na pohled je povrchový důl nevzhledný. Ale to lze postupně měnit a velmi účinně: na jedné straně odtěžujeme a na straně druhé rekultivujeme. A MÁME ČÍM TOPIT. Atomová elektrárna (a nejsem její odpůrce) má přeci také své stinné stránky: bezpečnost, radioaktivní odpad a tu největší- likvidaci po skončení provozu! Ona totiž nejde rozebrat. Musí se zakrýt betonem a poté případně skrývkou..

Zamysleme se v tíživé situaci energetiky nad restaurací našeho uhelného průmyslu, vždyť Polsko si prosadilo vyjímku v těžbě uhlí do roku 2048. A my to umíme jinak a lépe? Ceny elektřiny, které se nyní v létě nezdají vysoké, přes zimu jistě stoupnou.